DescriptionNynější budova Divadla Antonína Dvořáka představuje srostlici několika zcela odlišných stavebních fází. První novobarokní fáze je patrná v řešení hlediště kukátkového typu s postranními lóžemi, balkonem a galerií, štukovou i malířskou výzdobou a patřičným zlacením, kombinovaným s červení polstrování sedadel a stěn. Nová budova Městského divadla musela být umístěna na silné železobetonové základové desce, neboť v předprostoru, transformovaného do Antonínova a posléze Smetanova náměstí, stával důl Antonín. Ve vrcholu nynějšího klasicizujícího hlavního průčelí z poloviny 50. let minulého století zůstalo zachováno sousoší „Poezie vítězící nad Sfingou“ (1907) od sochaře Leopolda Kossiga. Hlediště zdobí nástropní malba od Eduarta Veitha. Kromě řady dílčích přestaveb podobu divadla ovlivnila radikální přestavba hlavního průčelí podle klasicizujícího projektu Jana Tymicha, jenž historizující budově dal ráz v intencích požadavků pozdního socialistického realismu. Tuto fázi měla překonat přestavba a dostavba divadla podle projektu architekta Ivo Klimeše v duchu brutalismu, týkající se bočního a zadního průčelí. Ke stávající hmotě divadelní budovy totiž přistavěl novou vrstvu s provozními místnostmi. Z té doby pochází i kovová plastika „Letící stroje“ (Pegas) od Vladimíra Janouška, nyní umístěná u provozního vstupu. Poslední stavební fází, která výrazně pozměnila podobu divadla, se stala postmoderní přístavba a přestavba, uskutečněná v letech 1997–2000, kdy bylo ke stávající hmotě připojeno křídlo s provozní části na jižní straně. V letech 2000–2002 vznikla nová, poměrně střídmá provozní budova za divadlem.
foto: Roman Polášek
foto: Roman Polášek
foto: Roman Polášek
foto: Roman Polášek
